O složení potravin se mluví poměrně hojně. V řadě z nich dnes najdeme také konzervanty. K čemu slouží, jsou opravdu nezbytné a mohou nám uškodit?
K čemu slouží konzervanty
Jako konzervant se obecně označuje přírodní nebo syntetická chemická látka přidávaná do produktů. Za cíl má zabránit nežádoucím chemickým přeměnám nebo rozkladu mikrobiálním působením. Proto se dodává do potravin, ale i třeba do léků.
Jejich použití je limitováno tuzemskou legislativou, která určuje maximální hodnoty jednotlivých složek. Konkrétně se jimi zaobírá vyhláška 304/2004 o přídatných a pomocných látkách při výrobě potravin. Konzervanty v souladu s platnými omezeními není možno přidávat do potravin určených kojencům a malým dětem.
Běžně se při výrobě dostanou do uzenin, ale i do pečiva, sýrů, margarínů, bonbonů, zmrzliny či sušeného ovoce a nebo vína. Ve složení je následně pozná spotřebitel podle trojmístného číselného značení a kódu E. Konkrétně se právě konzervanty skrývají pod označením E200 až E299.
Ke konzervaci nebo stabilizaci potravin se používají hlavně látky ze skupiny antimikrobiálních konzervantů. K těm nejčastěji se objevujícím v praxi patří:
propionát vápenatý
dusičnan sodný
dusitan sodný
siřičitany (disiřičitan sodný, hydrogensiřičitan draselný)
oxid siřičitý
disodná sůl EDTA
difosforečnany
trifosforečnany
Škodí konzervanty, nebo ne?
Konzervanty nejsou novodobým vynálezem, známy jsou už tisíce let. K těm přírodním patří i obyčejný cukr, sůl, olej nebo ocet. V současných výrobcích však převažují konzervanty syntetické, jelikož jsou mnohem účinnější.
Byť se jedná o někdy až démonizovaná „éčka“ v rámci objektivity je nutné uvést, že jsou v řadě případů jednoduše nezbytná. Mnohé potraviny by nebylo možno bez konzervantů vůbec uvádět na trh.
Stinnou stránkou užívání i povolených konzervantů je však negativní efekt na lidské zdraví, který se může objevit zejména při dlouhodobém užívání. Mohou být například spouštěčem alergických reakcí (oxid siřičitý a siřičitany) nebo působit odvápňování kostí a rozklad kloubní chrupavky (difosforečnany, trifosforečnany). Mezi zdravotně rizikové potraviny je nutné zařadit také tavené sýry.
Ty obsahují tavící soli, které mají neblahý vliv na lidské tělo. Přidávání difosforečnanů a trifosforečnanů do šunky je pak smutným odrazem nenasytnosti výrobců a bez těchto stabilizátorů v podstatě šunku nelze sehnat. Přitom v zahraničí je běžné, že šunka tyto stabilizátory nemusí vůbec obsahovat. Kvalitní šunku bez těchto škodlivých stabilizátorů jsme před časem objevili v Albertu, kdy výrobce jí produkoval přímo pro tento obchod. Nyní tomu již tak není a tak je smutné, že kromě malých řeznictví lze neškodnou šunku koupit snad pouze v Makru a Lidlu.
Comentários